Kterak získat pražskou šalinkartu...
Zjistila jsem, že je v Praze tak drahý jízdný, že se mi, ač Brňákovi, vyplatí pořídit si pražskou šalinkartu. Cesta k jejímu získání však není úplně jednoduchá, člověk mimopražský se musí zúčastnit zajímavé městské hry...
HLAVNÍ NÁDRAŽÍ (stanoviště 1): Vystupuji z vlaku. Zjišťuji, že tady asi nic nezařídím. Vydávám se tedy na další postupový bod.
NÁMĚSTÍ REPUBLIKY (stanoviště 2): Zde se také zdá, že tu nic podstatného není, až u jednoho východu z metra objevuji mapu, kde jsou vyznačeny infostánky dopravního podniku. Vybírám si Florenc a zrychleně se na toto místo přesunuji.
FLORENC (stanoviště 3): Delší dobu a marně pátrám po infostánku. Ve chvíli, kdy již hru skoro vzdávám, nalézám další mapu, kde infostánek na Florenci vyznačen není, což mi dává naději, že možná nejsu opravdu tak slepá a vše je součástí plánu. Z blízkých bodů si vybírám Muzeum a indiánským během pokračuji dále.
MUZEUM (stanoviště 4): Infostánek nalézám hladce. Chvíli mi trvá se k němu probít přes masu lidí, kteří se mě snaží přesvědčit, ať přispěji na děti v Africe či si pořídím lepší mobilní tarif.
„Dobrý den, chtěla bych si zařídit předplatní jízdenku pro Prahu.“
„A jste student?“
„Jsem.“
„A máte potvrzení o studiu a občanku?“
„Ano, tady.“
Paní za přepážkou mi podává lísteček, na něm čtu: I. P. Pavlova, Vyšehrad. K tomu mi též sděluje:
„Tady to neděláme, zajděte si na jedno z těchto míst, tam by to šlo.“
Raduji se, že mám souřadnice dalšího bodu, v němž se zdá tušit možný cíl.
I. P. PAVLOVA (cíl, nikoliv ale zadarmo): Vybírám si I. P. Pavlova, jeví se mi blíž. Určuji azimut na základě úvahy, kudy pode mnou asi může vést metro a rozbíhám se tímto směrem. Po kratší navigaci za pomoci přítele na telefonu též nacházím v blízkosti 
zastávky metra budovu dopravního podniku a u nejbližší přepážky opět opakuji svoji žádost.
„A jste studentem v Praze?“
„No, nejsu.“
„Tak to nevím, zda to jde, zeptám se.“
Naštěstí se vzápětí ukáže, že k úspěšnému ukončení hry není studia v metropoli zapotřebí.
Zaraduji se.
„Tady vyplňte žádost o vydání Opencard a do čtrnácti dnů se vám ozveme a vyzvednete si hotovou kartu v paláci Adria.“
Zarážím se, cíl se oddaluje.
„Za čtrnáct dní? A nějaké třeba potvrzení jako je u drah předběžná inKarta nemáte? Něco, abych mohla jezdit už ode dneška?“
„Ne," zní odpověď.
„To opravdu nejde vyřídit nic, na co by šlo jezdit hned?“ ujišťuji se zoufale.
„Ale jde, jen to vyřizují u přepážky čtyři, já tu dělám pouze Opencard.“
Za pár minut již v ruce třímám kartu, která dosvědčuje, že hra „Kterak získat pražskou šalinkartu“ byla úspěšně dokončena. :-)