Poutí k Eldorádu (11. - 13. června 2010)
Podél říčky Berounky poblíž obce s neobvyklým názvem Srbsko rozprostírá se nádherný kraj skalních stěn, jeskyní a opuštěných štol a lomů. Mezi nimi se proplétá řeka a železnice. A právě mezi řekou a železnicí stojí malý nádražní domek, kde se druhý červnový víkend odehrál sraz časopisu Eldorado, který vytváří skupina mladých foglarovců z celé republiky.
Kdysi snad bouda pro výhybkáře, dnes ubytovna, která poskytla přístřeší šesti statečným, kteří se sem sjeli z různých koutů republiky. Jednalo se převážně o současné a bývalé redaktory Eldorada a nejzajímavější bylo, že se tito lidé nikdy, až na výjimky, osobně nepotkali, veškeré kontakty probíhaly až dosud po internetu. A kdože tam teda byl? Pan šéfredaktor Kubino z Úval, pan zástupce Johny a jeho bratr železničář Dan, dva hrdí obyvatelé hlavního města, kteří dorazili o den později, pak dvojice pátračů ve složení Žemle z Frenštátu a Paco z České Třebové a nakonec vyslanec Moravanů, Kawi z Brna.
Páteční večer jsme strávili prozkoumáváním našeho obydlí. Bylo skutečně velmi komplikované, a proto zde visely návody snad na všechno. Nejvíce mě dojal návod na otevření okna. „...přesuneme se napravo od okna a velkým kolem (blíže k nám) točíme proti směru 
ručiček hodinových, až se velká petlice vně okenice uvolní - petlice má v sobě matku a šroub, který končí velkými koly, jde skrze zeď...“ Žemle o něm prohlásila, že složitější, než recept na vytažení ježka z klece... Velice působivé byly také různé cedulky na zdech, hlavně na záchodě. Hesla „Objemný odpad od občanů.“ či „Zde kolektiv soutěží o získání čestného titulu.“ se mi vryla hluboko do paměti...
Nad ránem nás potom ještě čekalo koupání v Berounce a když nás furt strhával proud, padla myšlenka udělat zítra večer plavání po proudu na delší vzdálenost, třeba až k našemu domku.
V sobotu dopoledne jsme vyzvedli na nádraží pražáky a vyrazili do přírody. Jako první zajímavost nám chtěl Kubino ukázat nějakou „opravdu pěknou“ jeskyni. Tahal nás do nebetyčných svahů a přesto, že nás stále ujišťoval, že „tady už to musí být“, jeskyně nikde. Nakonec jsme si prohlédli jinou, menší, a tamtu prohlásili za ztracenou. Kubino se s tím však nehodlal smířit a neustále sliboval, že si vzpomene a třeba večer nám ji ukáže.
Další naše kroky směřovaly dále po proudu Berounky na Alkazar, kde jsme si zalezli po skalách a prozkoumali pár štol. 
Nejzajímavější bylo lezení vzhůru komínem, který se ze země jevil jako skoro kolmý a neprolezitelný. Této cesty se odvážili jen Kubino, Žemle a Kawi. A nelitovali - po výstupu se jim naskytl nádherný výhled.
Po krátké občerstvovací zastávce v Srbsku jsme vyrazili vstříc lomům. Po cestě loukami a lesy, kolem boudy zvané Kubrychtova, dorazili jsme až na okraj prudkého srázu. Pod námi se rozprostíral lom zvaný Pusťák. Vede z něj také několik štol různými směry, které můžeme prozkoumat. Rychle jsme sešplhali po srázu dolů. Čekalo nás zklamání. Štoly byly zamřížované. Kubino říkal, že to posledně ještě nebylo. Přesto to však bylo nádherné místo plné zeleně obklopené skalními stěnami. Bylo by krásné zde tábořit a sedět při světle ohně, který se odráží od okolních skal. Jen nás mrzelo, že je zde tolik odpadků. Snažili jsme se vše poctivě vysbírat, aby už nekazily krásu tohoto místa. Šplhání vzhůru s tímto nákladem pak bylo velmi zajímavé...
Minuli jsme několik menších lomů a pak se již našim zrakům zjevila slavná Malá Amerika. Nádherné nazelenalé jezírko přímo vybízelo ke koupání, přesto se v něm však omočili jen účastníci z východnější části republiky. Nechali jsme tedy pražáky na břehu a přeplavali na malý poloostrov na protější straně lomu, kde se skrývaly vstupy do štol. Kawi a Žemle se vrhly do nadšeného průzkumu, zatímco Paco se věnoval koupání. Baterku jsme neměly, ale oči si na tmu brzy zvykly a již jsme rozeznávaly stěny štoly. Dorazily jsme až k malému jezírku, či spíše kaluži, kde se připojovaly ještě další chodby vedoucí z jiné části poloostrova. Zde však také štola končila. Zapátrala jsem v paměti a vzpomněla si na jeden příběh o Malé Americe... Zde musí být pokračování. Někam vzhůru. Tam je přece ta studánka a jiná slavná místa opředená bájemi. Zvedla jsem hlavu. Přímo nad jezerem stoupal vzhůru komín. Bohužel zakončený mříží. Škoda.
Opustily jsme štoly a uvítalo nás ostré sluneční světlo. Ještě dlouho jsme se procházely po ostrově a vymýšlely způsoby, jak se dostat do horního patra štol. Také jsme si domluvily vandr do tohoto kraje. Je tu ještě spousta krásných míst a možná budou již brzo lidskou činností zničena. Takže dokud je ještě čas...
Slunce se již pomalu sunulo k západní straně a nadešla chvíle návratu. Plavba přes jezírko a cesta do Srbska byla snad dílem chvíle. Stále bylo o čem si povídat. Ještě jsme prozkoumali opuštěný hotel Český kras, nakoupili v obchodě zeleninu a pak se již dívčí část výpravy pustila do přípravy rizota.
Prvotní myšlenka na toto jídlo vznikla tak, že se Kawi potřebovala zbavit rýže a kečupu, které jí zbyly z vandru, kde byla před srazem. Když se pak přidala zelenina, výsledek byl docela uspokojivý. Jeho kvalitu jsem plně docenila teprve na zpáteční cestě ve vlaku, kdy jsem měla opravdu hlad. Nejvíce si však pochutnal Johny, který si do jídla odvážně nasypal celou lžičku chilli koření. Potom postupně vypil tři lahve vody, ale přesto svoji večeři vítězně nezdolal.
Zlatým hřebem večera bylo koupání v Berounce. Proud nebyl ze začátku moc silný, ale postupně se rozjel. Byla zde však jiná potíž - hloubka. Někdy voda dosahovala jen po kolena. Takže jsme se docela pomlátili o kameny a občas se jen tak procházeli středem řeky. Přesto však lze plavbu považovat za celkově vydařenou s velmi pozitivními dojmy.
Plavala jsem jako poslední a když jsem se již blížila k našemu domku, volá na mě Kubino: „Honem, okamžitě ven.“ Vyděsila jsem se a v domnění, že je ve vodě minimálně krokodýl, jsem vyskočila na břeh. Tam však stál jen hlouček nadšených přírodovědců pozorující samečka roháče. Pravda, roháči se často nevidí, ale narazit koleno jsem si kvůli tomu nemusela. :)
Táhlo již na půlnoc, když začala válečná porada Eldorada. Dlouho jsme řešili internetové stránky, jejich uspořádání a možnost koupě vlastní domény. Také jsme rozebírali grafickou a obsahovou stránku časopisu a vymysleli několik nových rubrik, převážně s železniční tématikou. Doufám, že nám všechny naše plány vyjdou tak, jak bychom si představovali.
Neděle byla ve znamení odjezdů a loučení. Kawi, Žemle a Paco mířili vlakem do Prahy, kde se ještě stavili na výstavě Marko Čermáka, zatímco Johny a Dan jeli s Kubinem autem. Naposled jsme si zamaváli z okénka vlaku a již jsme na palubě City Elefantu uháněli do dáli... A v září se sejdem zase! Kde? To se ještě uvidí.
P. S. Název článku je název díla jednoho českého spisovatele. Schválně, koho?
Zápisy odjinud:
Žemle: http://www.terkaz.wz.cz/ziju/3eldo.html
Fotogalerie z akce:
Kawi: http://kawi.rajce.idnes.cz/Sraz_casopisu_Eldorado_11._-_13._cervna_2010
Johny: http://johny8x.rajce.idnes.cz/Eldorado_-_sraz_11.-13._cervna_2010
Žemle: http://tereza88.rajce.idnes.cz/1._sraz_Eldorada