19. oheň Modrých knížek

Už hezkou řádku let se poslední víkend v říjnu jeden kemp v Roverkách rozezní hlasy, Páteční večer u ohněsmíchem a večer, když plameny prozáří les, šerem proběhne bláznivý lyžař, letos výjimečně jedoucí po sněhu, nikoli po spadaném listí. Ano - o víkendu 26. - 28. října 2012 proběhl v pořadí již devatenáctý ročník „mírně“ recesního ohně Modrých knížek. Letos s motivem dob nedávno minulých, rudých vlajek a vlády jedné strany...

Akce odstartovala v pátek ve večerních hodinách příjezdem pátera Koniáše a jeho pojízdné hospody U Soudruha vzniklé na plácku u silnice na Hvězdu, vytvořené pod heslem: Když zavřeli hospodu v Liticích, nepotáhnem se do Blížáků, ale uděláme si ji sami. Sice byl menší problém s naražením sudu, ale pípa s nápisem Kofola tyto trable hravě vyřešila. Večer tedy ohrožen nebyl.

Ráno bylo takové zvláštní: Probudil mě výkřik: Sněží! Atabe s rudou vlajkouČekám drobné vločky, roztávající dřív, než se dotknou země, ale když vystrčím hlavu ze spacáku, čelist mi padá dost hluboko: Venku leží asi deset čísel a stále sněží. Chvílemi se poklidné sněžení mění ve vánici, pak s praskáním padá strom a boří stánek s budovatelskými plakáty, včera vybudovaný. Vypadá to, že i poslové ze Sibiře dorazili na Modré, tedy vlastně Rudé, knížky...

Ani ledové běsnění nezabránilo odpolednímu programu, tedy až na dětské hry, ono těch dětí, překvapivě, nakonec mnoho nedorazilo. Tak se aspoň dospělí s o to větší vervou pustili třeba do kvízu z marxismu-leninismu, Zápotopkova maratonu nebo gorotek, u kterých nikdo nevěděl, jak se vlastně přesně hrají...

Večer pak teda ty plameny prozářily tmu a sníh vrhal blyštivé odlesky, jak už jsem tuhle zmiňovala v úvodu. I ten tradiční lyžař tam pochopitelně byl: Jen měl k ruce dalšího štěkajícího a vrčícího kolegu Souboj s balónkya sám lyžař trpěl utkvělou představou, že je povolán ke strážení hranic socialistického ráje. Před nimi pak pelášil další zjev, který hlasitě vyvolával, že agent SíAjEj, je nebezpečnej a zlej. Po právu byl za to na konci boje zakousnut pohraničářským psem. A ták. Hrálo se, zpívalo, však to znáte, jak to bejvá. Jen ten sníh byl takovým bonusem - kolikrát ho zažijete na konci října, zvlášť když předchozího dne hledíte na prosluněný a jásavý podzim?

Jo, a mám taky prý napsat, že jeden nejmenovaný šerif nejmenované roverské osady je děsnej srab, který večer po ohni zbaběle prchl do tepla domova, zaleknuv se spaní v zasněžené krajině. :-)

Takže zase za rok. Čest práci!

Sepsala Kawi, s přispěním a kritikou Atabe

Nutno dodat, že já se ohně zúčastnila jen na páteční večer a sobotní dopoledne, zbytek je sepsán podle Atabiných zážitků a vyprávění. My (tedy já, Přebral a Višňák) se totiž kolem poledne zvedli od ohně, rozžehnali se s blízkými Polárník Višňáka vykročili do vánice venku, která nabírala čím dál větší obrátky (myslím, že ostatní byli v tu chvíli rádi, že nemusí s námi a mohou zůstat v klidu a závětří u ohně). Nás však čekala ještě pouť na Housku, kde ten den večer Laco Lahoda slavil své padesátiny a my nechtěli chybět.

Cesta byla úžasná a nepopsatelná - připadala jsem si jako na výpravě k jižnímu pólu - nekonečná pláň někde před Dubou, bičována větrem, Višňák s kapucí kolem hlavy a zmrzlými vousy vypadal úplně jako Amundsen. Vytí větru přerušilo jen sem tam hašičské auto, které profičelo kolem nás, tam, kde se pod závějemi sněhu dala tušit silnice...Bezděz v barevném nedělním ránu

Zcela zmrzlí jsme pak dorazili do Dubé a zapluli do hospody. Stále vypadával proud. Teprve po hodině naskočil na tak dlouho, že nám paní hospodská uvařila horký čaj, který jsme zajedli zmrzlinovým pohárem. A Laco nakonec pro nás přijel rovnou před hospodu, čímž nám ušetřil hodně mrazivých kilometrů. Ale skoro jsem se bála, že to stejně budeme muset na Housku tlačit, jak to klouzalo...

Večer byl ze začátku při svíčkách (veliká romantika!), ale pak i proud naskočil a Laco nám mohl promítnout nějaké ty fotečky z cest po světe nadzemním a hlavně podzemním... Krásná noc v liduprázdných komnatách tajemného hradu. Ve spacáku na podlaze. A ráno? Vyfoukané nebe, podzimní listí, do toho chomáče sněhu, na obzoru Bezděz - jeden z nejkrásnějších pohledů, co se mi kdy naskytly!

Fotogalerie z ohně:

Atabe: http://atabe.rajce.idnes.cz/Modre_knizky_XIX.rocnik
Kawi: http://kawi.rajce.idnes.cz/Roverky%2C_Houska_a_Ralsko_25._-_28._rijna_2012
Přebral: https://www.flickr.com/photos/prebral/sets/72157631879166397