Dům na Hlinkách (27. června 2006)

Zápis z deníku pojednávající o jedné z mých prvních pátraček, tentokrát v opuštěném (dnes již zbořeném) domě na Hlinkách 98.

Když jsem přišla ze školy, jela jsem do Sdružení. Vzala jsem si na sebe bílé kalhoty, což se později ukáazalo jako chyba.

Šli jsme se totiž podívat do jednoho starého domu, který objevil Krychlík. Šli jsme myslím v téhle sestavě: objevitel Krychlík, Jestřáb, Jerry, Čáp, Jantar, Seznam a já. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněla.

Jeli jsme jedničkou na Vinařskou. Tam, kousek od zastávky stál dotyčný objekt. Byl to ptrový dům a vypadal dost nepoužívaně. V prvním patře měl balkon. Mezi ním a domem vedlejším byla ani ne metrová mezera, která byla z části zastavěna zdí, aby tam nikdo nelezl. Také asi tři metry před vlastním domem byla zeď. Naštěstí s vstupem.

Když jsme se dostali až k domu (měli jsme tedy za zády tu zeď), spatřili jsme, že tam jsou vstupní dveře (zamčené, jak jinak) a plech, za kterým se skrýval vstup do sklepa. Ten plech byl pěkně rezavý a dole trochu nadzvednutý. Tak jsme se tudy proplazili do sklepa (moje bílé kalhoty...).

Vinařské sklepy

Stáli jsme v tmavé chodbě, která se svažovala dolů. Na stropě byly zbytky světel. Na levé straně jakési zchátralé židle a taky nějaké úzké okýnko, které vedlo do dalšího prostoru. My jsme se ale vydali chodbou dolů.

Došli jsme do velké místnosti. Na jejích konci byla zeď, ale po naší levé ruce z ní pokračovala další chodba. Místnost byla rozdělena příčkami vysokými asi dva metry na taková oddělení. Nad každým viselo číslo. Kdosi říkal, že se sem dávaly sudy - každý měl své oddělení a číslo.

V druhé místnosti, kam jsme se dostali tou chodbou z první, to vypadalo úplně stejně až na to, že tam v rohu byla hromada krámů.

Vrátili jsme se do první místnosti a vzali si nějaká čísla na památku.

Také jsme objevili nad vchodem jakousi desku, ale moc se nám ji nepodařilo přečíst. Podobná deska byla také byla na stropě na konci místnosti.

Vrátili jsme se do vstupní chodby a Jerry zkusil prolézt tím okýnkem. Pomocí jedné židle se mu to podařilo. Mně to to nedalo a zkusila jsem to také (moje bíle kalhoty...). Pěkně jsem si odřela nohu, ale dovnitř se dostala.

Místnost byla poměrně malá a hodně zasypaná , takže si člověk musel dávat pozor, aby sebou neseknul.

Nakonec jsme do té místnosti vlezli všichni. A zde mi také došla baterieve foťáku, protože byla skoro vybitá hned na začátku a já až do teď pilně fotila (a navíc s bleskem). Náhradní jsem neměla a později jsem toho velmi litovala.

Vylezli jsme zase ven před dům. Kluci přelezli tu zídku v mezeře mazi domy. Za chvíli se vrátili, že tam není nic zajímavého.

Já jsem se s Čápovou pomocí dostala přes zeď také. Za ní byl dost úzký prostor a další zídka. Mezi ní a zemí bylo asi půl metru. Tak sjme to s Čápem prolezli. A následovala další zeď, tentokrát až k zemi. Podívali jsme se nahoru a zjistili, že přímo nad námije pootevřené okno. Čáp mě pomohl na zídku a já jsem po ní vylezla až k oknu. Nahla jsem se a okno otevřela. Skočila jsem dovnitř.

Uvnitř domu

Dopadla jsem na střepy z toho okna. Za chvíli za mnou vlezli i ostatní. Venku zůstal jen jestřáb a Krychlík.

Nacházeli jsme se v prvním patře. Stáli jsme na chodbě. Odtud odbočovalo několik dveří a také vedli schody dolů. Byli tu zbytky starých novin a někde posprefované stěny, hlavně červeně. Třeba na schodech byly obrázky Stalina, Gottwalda a Bushe a k tomu nápis: Černé okamžiky dějin. Jinde zase: Když jsem opuštěl tento dům, přicházeli SS. Nebo: Je těžké zamést stopy, když máte stíny za zády. V jedné místnosti byla též namalovaná loď. A z té se právě mohlo vystoupit na balkon. my tam ale nešli, protože by nás bylo z ulice vidět.

Sešli jsme také po schodech dolů a dostali se tak k zamčeným vchodovým dveřím. Byl tam taky vchod do sklepa, ale jen velmi malého.

Oknem jsme se dostali do zahrady. Všude byla sposta věcí na focení, tak mě hrozně štvalo, že nemá ty baterky (o mých bílých kalhotách se už nebudu zmiňovat, protože dotyčná barva již nešla považovat za bílou...).

Když jsme se dívali na dům z této strany, všimli jsme si vstupu do koupelny a na půdu. Za koupelnou jsme objevili ještě jednu místnost, ve které byl stůl a stěny počmárané nápisy. Pak jsme šli na půdu. Byla docela rozlehlá, samozřejmě ale rozhodně daleko menší než U Sedmi Švábů. Byla tam spousta krámů, ale nic zajímavého. Na jeden sloup jsem namalovala ježka v kleci a Jerry napsal: Vontové! Kde jste?...

Vrátili jsme se zpět do zahrady. Objevili jsme ještě, že přes koupelnu se dá vstupovat do domu, takže nemusíme lézt oknem.

Průzkum opuštěné zahrady

Začali jsme prozkoumávat zahradu. Byla dost zarostlá. V pravidelných odstupech tam ze země čouhali roury. Bylo to odvětrávání podzemí.

Ve vedlejší, stejně zarostlé, zahradě jsem spatřila jakousi budku, nazvali jsme to altánek. Hned vedle byl spadlý plot, takže jsme mohli blíže. I dveře šli otevřít. Uvnitř byl docela nepořádek, ale vesměs se tam nalézaly věci na zahradničení. Byla tam též skříňka s šuplíky a velká truhla - obojí však bylo prázdné.

Přelezli jsme zpět do „naší" zahrady. Vydali jsme se rovně, k dalšímu plotu. Byl rovněž spadlý. Za ním byla ulice. Takové zákoutí v ulici kolmé na tu, na které stál ten dům (myslím, že se jemovala Hlinky).

Sešli jsme tedy dolů a Čáp se připlížil k Jestřábovi a vybafl na něj. Pak se rozloučil a spěchal někam jinak, snad domů.

My ostatní, i s Jestřábem a Krychlíkem, jsme šli do domu znovu. Opět jsme prohlédli dům „od půdy po sklep", nevynechali jsme ani altánek na zahradě. Na půdě Jerry předstíral, že ten ježek tam už byl, ale nevyšlo mu to - byli tam moje stopy a kus cihly, kterou jsem kreslila.

Cestou zpět jsem v zahradě šlápla na jakési prkno a do nohy si zarazila hřebík. Nakonec to ale nedopadlo tak hrozně, noha mě ani moc nebolela, ale v botě byla díra. Nějak jsem se s tím smířila, protože je to přece ve spodu, a to není vidět.

Někdo se ještě stavil v klubovně, ale já už spěchala domů, protože jsem neřekla, že přijdu pozdě.

Poté jsem se do onoho domu vypravila ještě jednou, sama a s nabitým foťákem, a udělala jsem několik snímků i domu samotného, nejen sklepů. Leč bylo již docela šero, tak s těch fotek nic moc nevyšlo. A to už se začínalo s bouráním...

Článek o tomto domě ze stránek MF Dnes si můžete přečíst zde.