Vápencové lomy na Americe
...v záblesku skal se otevírá tajemný kraj,
břízy se kloní k hladině jezer, pozemský ráj.
Kdysi tu býval vápennej lom a znovu má být,
ti, co u koryt sedí, neslyší výkřik, nechte ho žít, nechte ho žít...
Více o Americe a jejích lomech je na našich osadních stránkách
Co napsat o místech, kde každá mohyla a každý kříž ve skalách jsou opředeny legendou... Pověsti, které tu můžete zaslechnout u táborových ohňů, jsou mnohdy neuvěřitelné, snad vymyšlené, ale skutečnost byla určitě, jako vždy, ještě mnohem podivnější...
| 
| 
| 
|
I kdyby bylo o Americe již všechno napsáno, dál sem budou jezdit nové a nové generace. Znovu budou pátrat ve štolách, znovu budou poslouchat příběhy. Je zbytečné jim popisovat cestu dlouhými štolami, sestupy do hlubokých lomů, krvavé západy slunce na skalních stěnách. Žádný popis Ameriky není dost výstižný, to si musí každý prožít sám.
Tak dospěla historie až do dnešních dnů. Amerika už není tím, čím bývala. Tisíce a desetitisíce návštěvníků už tudy prošly. Občas mohou ještě zahlédnout odlesk bývalé krásy a romantiky těchto míst, ale i ten jednou zmizí pod přívalem civilizace... a zbudou jen vzpomínky... práchnivějící štoly... a duchové v temnotách...
různě vybrané úryvky z textů o lomech Amerika od CMA
* * *
Syndrom amerikanensis... Tak by se dala nazvat ona lékařské vědě dosud neznámá, leč silně nakažlivá duševní choroba. Sama o sobě není nebezpečná; občasná úmrtí však nejsou výjimkou. Náš kolektiv, složený z vědeckých pracovníků z mnoha oborů, zkoumal její účinky, a to i na vlastní kůži, a dospěl k překvapivým výsledkům: ostře ohraničené ložisko nákazy leží na rozhraní katastrů obcí Mořina – Budňany – Kozolupy, na vápencové plošině zvané Amerika, proslulé těžbou vysokoprocentních vápenců v jámových lomech. Po nakažení, které se děje vizuálně foneticky, prochází dotyčný až pěti stádii choroby:
|
|
|
|
|
V prvním stádiu se postižený jedinec velmi často vrací na místa, kde se nakazil, poslouchá u táboráků neuvěřitelné příhody, do cancáku si maluje mapky, pojmenovává rokle a chodby.
Ve druhém stádiu ho posedá touha odhalovat tajemství vápencových lomů a štol, z historek zaslechnutých v prvním stádiu sestavuje teoretické konstrukce, v nichž dochází k více či méně fantastickým odhalením (jako např. že se tu těžil vápenec...), shání informace v závodě na Mořině, odkud utíká se smečkou psů v patách; obkresluje mapy od zkušenějších kolegů, v terénu aktivně pracuje na výkopových pracech.
|
|
|
|
|
Ve třetím stádiu odvrhuje jedinec vše, co dosud nashromáždil, a vydává se směrem ke Státnímu archivu; v terénu řídí výkopové práce.
Ve čtvrtém stádiu do terénu téměř nejezdí, archiv nenavštěvuje (má doma všechny kopie), občas vyplodí článek či historku, vesměs určenou pro kolegy v 1. stádiu. V seriózních tiskovinách si nenápadně přisvojuje zásluhy na výsledcích výkopových prací.
Pátým stádiem je amnézie. Nashromážděnou mapovou dokumentaci dotyčný použije na zakrytí nábytku při malování novomanželské ložnice.
Protože však, jak praví básník, žití se vrací v kruh, přicházejí další a další znovu objevovat dávno objevené a znovu zapomenuté, aby i oni časem zapomněli...
článek uveřejněný v časopise Trempoviny