Zpěvník 2 (písničky z táborů Bobří stopy)

                  C
  R: Jen prázdný nádraží na tebe dýchá samotou
                                     Dmi 
     a žádnej vlak, ani nákladní tu nestaví 
              F                     C              Dmi C
     na duši stín jak zválenej kus trávy, na duši stín, 
 
               C
  1. Už je to roku pár, co jel jsi po ní naposled,
                                        Dmi
     nebyl jsi sám, kdo přišel se s ní rozloučit. 
                F                       C
     Nebyl jsi sám, komu úsměv ze rtů zmizel,
                Dmi                     C 
     nebyl jsi sám, komu vzali, co měl rád. 
 
  R: Jen prázdný... 
 
  2. A čas šel dál, ale tady už se zastavil, 
     koleje zarůstá jenom tráva na pražcích. 
     Ty se sem vracíš,jak toulavej syn k mámě, 
     ty se sem vracíš,když nevíš kudy dál. 
 
  R: Jen prázdný...

         Dmi                      C
  1. Co vlaků denně zazní starou roklí,
         Dmi                  C 
     co vlaků veze cizí lidi dál,
       Dmi                           C
     a my tu s bráchou stojíme jak zmoklí,
       Dmi                    G 
     už za pár minut táta zamává.
 
  2. A tak tiše sbírám síly pro svůj úsměv, 
     ten rok, co táta se štěstím si hrál, 
     byl pro nás trochu hořký písně nápěv 
     a my doufali, že vrátí se jak král. 

          F                    C
  R: Falešná však byla karta, táto,
         F                        C 
     a křivej parťák, co ti ji namíchal,
         F                          C 
     je smutnej train a na peróně bláto,
       F                      C 
     vstříc ti jdem jen já s bráchou.
 
  3. Tak netrap se, že svět ti dal jen vrásky, 
     a nezoufej, žes' nedokázal víc, 
     že nevyšly ti zatím všechny sázky, 
     to pro tvý kluky neznamená nic.
 
  4. Vem čert ty vlaky, nech je plavat, táto, 
     jseš doma, kde tě každej dobře zná, 
     ta cesta nikdy nebude stát za to, 
     a tady tě má brácha rád i já.
 
         F                      C 
  R: + vstříc ti jdem jen já s bráchou...

     D   Emi
     Svítá.

            D         Emi
  1. Každý ráno se z trávy zvednem'
        D    Emi             D
     a sbalíme si pár svejch věcí,
           D          Emi
     každý ráno se z trávy zvednem
      D                  A
     a popojedem kousek dál.
           Emi     A
     Domov náš je starej vůz
        Emi         A          Emi   A Emi A
     a nad hlavou plachta roztrhaná,
             G                      A
     přesto věříme, že dojedem' až tam,
                D   Emi
     kde právě svítá...

  2. Vozy táhnou krajem dál, jak bílej had se v kopcích vlní,
     vozy táhnou krajem dál, prachem od kopyt zvířeným,
     povoz koní je unavenej, i nám už sil málo zbejvá,
     přesto věříme, že dojedem' až tam, kde právě svítá...

  3. Jednou možná přijde den, kdy naše dlouhá cesta skončí,
     jednou možná přijde den, kdy kola našich vozů zastaví,
     tehdy stanem v zemi cizí, kterou už dávno známe ze snů,
     tam snad najdem novej domov, tam snad za obzorem právě svítá...

       G D                  C            G
  1. Řekni, tuláku, řekni, za co měnit chceš,
                             D
     svoje boty prechem prolezlý,
     G                     C         G
     co na zádech nosíš a kam pořád jdeš,
                   D          G
     proč máš oči dálkou posedlý.

            G                Ami
  R: Kolik lidí kolem nás zapomíná, kam šel čas,
            D                        G
     kolik lidí nedá volnost krokům svým.
               G                     Ami
     Dětských snů se lekají, dál si hrají potají,
                D                   G  D G
     snad jsou lepší s nosem zdviženým.

  2. Řekni, tuláku, řekni, o čem jenom sníš,
     proč se vracíš zpátky do dětství,
     snad jseš tady doma, snad je to tvá skrýš,
     nosíš s sebou divný tajemství.

  R: Kolik lidí...

  3. Říkají, že jsme děti, že máme svůj svět,
     i když z krátkejch kalhot odrostlí,
     škoda, že už cesty nepřivedou zpět,
     ty, kteří se cítí dospělí...

  R: Kolik lidí...

      C                Emi                               F
  1. Řekněte, tuláci, řekněte, proč dálka vás ve vočích zabolí,
      C                Dmi                            C 
     řekněte, tuláci, řekněte, proč toužíte po malým údolí,
                       F                    C
     po kraji, kterej zavoní senem a mateřídouškou,
                         Dmi                     C 
     po ráji v ztraceným údolí, po trávě vonící bouřkou, 

                         F
  R: Ptejte se, tuláci, větrnejch stran,
       C                  Dmi   G        C 
     ptejte se, kde leží malej tuláckej ráj. 

  2. Řekněte, tuláci, řekněte, kam dálka vás na jaře zavolá, 
     řekněte, tuláci, řekněte, kam táhnou vás ta srdce zmámená, 
     na cesty, kde kvetou chrpy a planej červenej mák, 
     kde večer v jezerních tůních uvidíš rusalek pár, 

  R: Ptejte se, tuláci...

                         E
  3. Řekněte, tuláci, řekněte všem,
           F               C
     kdo neumí šťastně se smát,
                      Dmi
     ať obuje kanady toulavý,
                        C
     když slyší kytary hrát, 
     je to ta malá zem bez moří, přístavů,
               F                    C 
     je to ta malá zem - ztracenej ráj,
                     G         C F C 
     kde domov můj, kde domov můj... 

      G                  Hmi                Emi
  1. Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl,
                 G                   Ami 
     pár kůží a krb, co dřevo z něj voní,
        D
     s jarem, když máj rozdá barvy svý,
                                      G 
     tu sosna krásná nad chajdou se skloní,
                              Hmi                 Emi 
     a říčka, když stříbrným hávem se přikryje s ránem,
                  G               E 
     svý ahoj jí dáš a pak je tu den.

      C                                      Emi 
  R: Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá,
           D           G 
     svět s ním, svět s ním.
 
  2. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš 
     a koruny stromů tě uvítaj' rosou, 
     víš, že času je dost, to znáš, 
     a možná potkáš někde dívku bosou, 
     po slůvkách, který se říkaj', po dnech něžných stisků 
     vás uvítá chajda a pak je tu den. 

  R: Zazní údolím...
 
  3. Však náhle volání táhlé ti přeruší snění 
     a oznámí všem: je poslední den, 
     voda zaplaví údolí, 
     sosnu, chajdu, pohled zabolí, 
     ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den, 
     co nosil tě v náručí romantickém.

  R: Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá, 
     svět s ní, svět s ní... 

       C                    Ami    C               Ami
  1. To pátek řekl: Tak už dost, všechno ti padá z rukou,
           Dmi                        G
     seš zakoukanej do nebe, jen ulítnout.
         Dmi                     C
     My dočkali se jeho padla a rázem změnil se nám svět,
         F                                G
     na nádraží vlak už čekal, dal zapřáhnout.
     Jen pár stanic za městem, na zastávce bez nádraží,
     semafor nám zelenou zablikal
     a dál jen z kopce seběhnout, až naše kroky zastavila
     voda čistá mezi břehy potoka.

                C            F                                     C
  R: A jak čas plynul dál - zaháněl žízeň všem tulákům, co přišli pít,
                              F                                    C
     a jak čas plynul dál - zpíval si písničky, co slyšel u ohňů znít,
      F                      G           F
     znal stovky příběhů, vyprávěl do usínání
              Dmi               G          C
     a nikdo neví, kdo mu dal jméno Stříbrnej.

  2. Když večer oheň zahořel, my seděli jsme kolem v trávě,
     v tom okamžiku zůstal každý sebou sám,
     na všední dny zapomněl, poslouchal jen ticho nocí,
     začínal se jeho páteční flám.
     A ráno přišlo svítání, my vstávali jsme z ranní rosy,
     ve vlnách se obraz slunce zatřpytil,
     on snil svůj sen o velkých řekách, tady měl svůj malej ráj,
     sem každý jezdil, když ho týden unavil.

  R: ... a nikdo neví, kdy dostal jméno Stříbrnej.

  3. Však jednoho dne přišel někdo, kdo potoky snad neměl rád,
     neměl rád malý údolí vonící,
     a dal postavit vedle něho silnici.
     Dnes už si po ní auta jezdí a zvedají za sebou prach,
     mezi břehy kalná voda protéká,
     potok jenom smutně mlčí, dávno ztratil svoji řeč,
      dávno ztratil svoji jiskru života.

  R: ...dnes nikdo neví, proč dostal jméno Stříbrnej,
                 F                  G       Ami
     dnes nikdo neví, proč dostal jméno Stříbrnej.

      Dmi          C             Dmi
  1. Kdysi dávno, tak dávno šel krajinou
          F                     G
     trubadúr, jeho loutna a s ním
            Dmi                  G
     /:tichá píseň, co kvíteček otvírá,
            Dmi          C         Ami
     kde ji hrál, vítr rozfoukal stín.:/

  2. Ševcům hrál stejně rád, jako princeznám,
     dobrý den každému připomněl,
     kudy šel, tudy šel, tam se zázrak stal,
     povstal sám, trochu žít zapomněl.

  3. Mocný kníže se zázraků dovídá,
     pojednou zatouží píseň znát:
     Pěvce sem přiveďtě, tak já poroučím,
     píseň svou pro mě jen bude hrát.

  4. Píseň má, pane můj, tobě nepatří,
     těžký prám na dně v svém srdci máš,
     naplní píseň tvou duši bolestí,
     pane můj, ať mi dáš co mi dáš.

  5. Že jsem tvůj vládce, jen tolik poslouchej,
     tvojí písni dám mříž železnou,
     tobě jen, i když sám nejsem příliš rád,
     přeji víc nežli smrt blaženou.

  6. Píseň mou, pane můj, nikdo nespoutá,
     bude znít, i když já budu spát,
     bude znít, i když bouře se rozpoutá,
     pane můj, na to krk můžeš dát.

      Ami                         G
  1. Cítím, jak bílá zima sílu ztrácí,
                        F                E
     na řekách už ledy praskají, sníh roztává,
       Ami                         G
     neklidní jsme jako stěhovaví ptáci,
                         F              E
     za městem se země probouzí, život dává.

        C                             G
  R: Čekají nás v pátek vlaky do snů dálek,
                           F                G
     do života všech dnů svátečních nás rozváží,
      C                         G
     výpravčí na nádraží volno dává,
                         F       E              Ami
     jarní tráva deštěm zavoní, ke spánku nás uloží.

  2. Tónům kytara dá barvu jarní,
     mezi domy ptáci zmámení nezpívají,
     odcházím, mý nohy nemají už stání,
     do rozkvetlejch luk a strání pospíchají.

  R: Čekají nás v pátek vlaky do snů dálek...

    (C)  G                 Ami         C           G
  1. Tenkrát jednou, nevím sám, kolik let nepovím vám,
                        Ami          C               G
     v Ohio jsem práci bral, dobrej Bůh ten den mi přál.

               Emi            D
  R: Byl jsem cowboy, jen se smál,
               Emi            D G
     byl jsem cowboy, jen si hrál.

  2. Jednou zrána, den už hřál, vyjet jsem se přichystal,
     bryčka lehká přijela k nám a v ní dívka jak anděl sám.

  3. Hlavu svoji zmatenou skolní pozdrav pojednou,
     pak už vyšel rančer sám, tebe, dívko, vítám k nám.

  R: Pohled očí, jenž mi přál,
     pohled očí tolik hřál.

    (D)
  4. Od tý doby jsem pak sám okno její jen hlídal,
     po pár tejdnech nebyl sám, lásky oheň vzplanul nám.

    (G)
  5. Jednou povídá (mně smutně povídá), léto končí, město volá,
     za vědou zas musím jít, cítil jsem, jak budu žít.

  R: Nejsem cowboy, co se smál,
     dívka s láskou zmizela v dál.

      C           Ami     Dmi          G
  1. Nikam nespěchám, jdu jen tak silnicí,
       C         Ami   Dmi       G 
     vstříc hodinám, loukám vonícím,
       C                Emi      Dmi 
     čas není dnes mým pánem, je pátek podvečer,
             C              Dmi       F         C 
     kroky táhnou na místo známé, ve skalách ukryté. 

       C        Dmi  F       C 
  R: Má každý z nás kout zakletý,
                  Dmi         F              C
     tam se vrací rád, když jiskry z ohňů vyletí. 
 
  2. Cítím zvláštní vůni, řeky proud se zastaví, 
     čistá voda v tůni mi spánky ochladí, 
     vzduch má smolnou příchuť z větví borovic, 
     zde je můj malý ráj, tak vítej, vítej, jdu ti vstříc.
 
  R: Má každý z nás kout zakletý...
 
  3. Stejně, jak milou tvář, tak i já si prohlížím, 
     co dal dlouhý čas, co vzal, čím ublížil, 
     je krásné mít jistotu, že mám kam jít, 
     malý ráj, dobře je mi tu, ve stínu stromů mohu snít.

  R: Má každý z nás kout zakletý...

        G         Ami         C            D
  1. I zapálili statky a za pravdu šli se bít
      G                 Ami   C        D
     nechtěli moc, jen právo na život mít,
                C                    D
     bylo jich mnoho, však nepřátel víc,
       Emi                 C        D      G   D
     a proto si zpívali, zpívali z plných plic.

        G                 C         D         G
  R: Slova Bible na zdi blednou, už nadchází čas,
                       C               D          G
     je třeba mocným hlavy setnout, a proto meče tas.

  2. Tam za vozem uprostřed svých věrných,
     s pohledem studeným těch očí bleděmodrých,
     šel z něho strach, i když nebyl vlastně zlý,
     však pro svou věc byl ochoten zemřít.

  R: Slova Bible na zdi blednou...

  3. Rozdává rány, padají mrtví, přilby zlaté,
     co zmůže kov proti myšlence utkvělé,
     a lidské trupy, jež  na prsou mají kříže,
     když nepovstanou ti, co na svobodu dali mříže.

  R: Slova Bible na zdi blednou...

  4. Rec: Tu ruka ochablá nepozvedne včas štít
          a kopí zabíjí a z očí mizí denní svit,
          husitský bojovník za pravdu klesá mrtev
          a do jeho kalichu proudí tmavě rudá krev...

        C                     F            C
  1. Kolik je smutného, když mraky černé jdou 
                  G7     F          C
     lidem nad hlavou, smutnou dálavou, 
                              F             C
     já slyšel příběh, který velkou pravdu měl,
                G7     F        C
     za čas odletěl, každý zapomněl. 

                  G 
  R: Měl kapsu prázdnou Franky dlouhán,
                  F            C 
     po Státech toulal se jen sám,
                F            C            G 
     a že byl veselej, tak každej měl ho rád,
                 F                    C        Ami
     tam ruce k dílu mlčky přiloží a zase jede dál,
         F                  G
     a každej, kdo s ním chvilku byl,
           F      G7     C
     tak dlouho se pak smál. 
 
  2. Tam, kde byl pláč, tam Franky hezkou píseň měl, 
     slzy neměl rád, chtěl se jenom smát, 
     a když pak večer ranče tiše usínaj', 
     Frankův zpěv jde dál, nocí s písní dál. 
 
  R: Měl kapsu prázdnou... 
 
  3. Tak jednou Frankyho vám našli, přestal žít, 
     jeho srdce spí, tiše smutně spí, 
     Bůh ví, jak, za co tenhle smíšek konec měl, 
     farář píseň pěl, umíráček zněl. 
 
  R: Měl kapsu prázdnou... 

       C (G)
  1. Z města jsem vyšel ven,
      F               G      C
     tam někam si do trávy lehnout,
        Dmi        G7        C
     byl zrovna horký letní den,
                                      Dmi
     ptáci zpívali - Gott by mohl zblednout,¨
         G7                C  C7
     já utrh' kytku za plotem.
        F                   C
     Pěšinou z údolí jsem stoupal,
       F                  G7
     na zádech propocený vak,
       Dmi
     a pak se v horský tůni koupal,
        G7                      C
     bez plavek - prostě jenom tak!

              F          C         G7         C
  R: /:Jenom tak, jenom tak, dabadadá, dabadadá.:/

  2. Rec: Tu dívka celkem pěkná pojednou z lesa vychází,
          ke dnu zmizel rychle jako šíp.
          Pod vodou však nevydrží. (Nevydrží.)
          Kyslík dochází. (Dochází.)
          A zima začíná mu být.
                           C
     Vylezu z vody, sotva dejchám,
     rukama zkouším všechno skrýt,
     a pak to nevydržím, kejchám,
     a padám nahej do kopřiv.

  R: Jenom tak...¨

      C                               Dmi
  3. Je to dávno, jak to chodí, léta pádí,
       G7                 C
     když máma dceři prozradí,
     a já ji vidím, jak se smíchy válí,
     a tak vám řeknu - buďte rádi,
     když někde zvoní dívčí smích,
     taky vám řeknu, jak to pálí,
     když padne zadek do kopřiv.

  R: Jenom tak...

       C (G)       Ami           G
  1. Sedím právě na pláni holé uvnitř monstra,
       F              C
     co stavěl jsem já sám,
                     Ami               G
     velká křídla a touhu velkou mám, svojí vlastní silou
       F            C
     vznést se k výšinám.

                       G      Ami       F
  R: Nes mě výš, touho má, uvidíš, že i já,
           C           G          F        C
     tíže zemská ale zlobí a můj stroj dopadá.

  2. Ležím v sádře v pokoji bílém, musím vzlétnout,
     touhou skoro šílím,
     vzít tak ptákům jejich tajemství, jednou to však zvládnu,
     to už dneska vím.

  R: Nes mě výš...

        Ami      G          C
  3. Ještě si nadělám pár šrámů a boulí,
       F                      G
     tím pádem jsou chvíle, kdy mi není hej,
      Ami          G      F         C
     mám alevášeň svou a ta mi nedá spát,
                G                G7
     říkám si: Nevzdávej, nevzdávej!

  R: Nes mě výš...

       D (C)              Hmi
  1. Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou,
        G                      A 
     jsem chudý, jsem sláb, nemocen,
       D                  Hmi 
     hlava mně pálí a v modravé dáli
                 A           D 
     se leskne a třpytí můj sen. 

  2. Kraj pod sněhem mlčí, tam stopy jsou vlčí, 
     tam zbytečně budeš mi psát, 
     sám v dřevěné boudě sen o zlaté hroudě 
     já nechám si tisíckrát zdát. 

      D       D7       G     D                  A7
  R: Severní vítr je krutý, počítej, lásko má, s tím,
      D         D7          G            D     A7     D 
     k nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím. 

  3. Tak zarůstám vousem a vlci už jdou sem, 
     už slyším je výt blíž a blíž, 
     už mají mou stopu, už větří, že kopu 
     svůj hrob a že stloukám si kříž. 

  4. Zde leží ten blázen, chtěl dům a chtěl bazén 
     a opustil tvou krásnou tvář, 
     má plechovej hrnek, v něm pár zlatej zrnek 
     a nad hrobem polární zář. 

  R: Severní vítr...
     /:K nohám ti dám zlaté pruty, nebo se vůbec nevrátím.:/