Polárnické písničky

  1. Emi                   Ami 
     Stan trosečníků kryjí mraky,
     Emi                   C 
     čekají tě jen s malou nadějí,
     Emi               D                     G 
     šest mužů na ledu ví, že zázraky se nedějí.
     
  2. Emi                      Ami
     Před dvěma roky říkals: „KONČÍM!“
     Emi                    C 
     Dosáhl's na každý svůj cíl,
     Emi                   D                       G     G7 
     ke startu do ledových končin ti zbývá jen pár chvil.
     
  R: C                        G 
     Leť, jenom leť, dál na sever svůj letoun veď,
     D                       G          G7  
     znáš polární moře, jeho nekonečnou šeď.
     C                       G 
     Leť, leť, leť, máš před sebou poslání,
         D                       G
     S.O.S. zní, od pólu zní volání.
     
  3. Možná stesk a možná pýcha
     vrací tě zpět k bílým krám,
     celý svět na pomoc pospíchá, však orel létá sám.
     
  4. Hodně štěstí, slyšíš dav zakřičet,
     letět s tebou zatouží,
     když Latham sedmačtyřicet nad Tromso zakrouží.

  R: Leť, jenom leť...
 
  *: D7               G 
     Polárních výprav vedls víc než dost,
     D7                G 
     a nikdy neměl rád spěch, 
     C                   D7 
     každá ta cesta byla drahá zkušenost,
     C   Em         D7 
     máš právo na úspěch.

  R: /: Leť, jenom leť... :/

      Ami                   Ami6 Ami                   D 
  1. Zas mě to táhne o kus dál, zas nemám doma nikde stání, 
                         Dmi   E7                    Ami Ami6 
     desítky důvodů si sháním, už abych na cestu se dal. 

  2. Pelikán křídly zamával, vítr je příhodný a stálý, 
     za námi slunce mosty pálí, tak proč bych ještě vyčkával. 

       Ami                      Ami/G# Ami/G    Ami/F#        Emi 
  R: Klenotník měsíc zavřel krám,   z výkladu svoje šperky sklízí, 
     Dmi                  Emi   Dmi                 E7 
     obrysy domů v dálce mizí, tak naposled ti zamávám 
                            Ami 
     z paluby lodi jménem Fram. 

  3. Dávno už vyvětral se dým mých věčných cigaret a dýmek, 
     ty žiješ jenom ze vzpomínek, a já se stále nevracím. 

  4. Námořní mapy pokryl prach, mé knihy nikdo neutírá, 
     nevíš, zda právě neumírám tam někde na ledových krách. 

  R: Klenotník měsíc zavřel krám, z výkladu svoje šperky sbírá, 
     chlap jen tak lehce neumírá, na modré lodi jménem Fram 
     tě za pár roků vyhledám. 
   

  *: Erebus a Terror - to byla lodí jména,
     když admirál John Franklin
     tenkrát na Sever se bral.
     Objevit tu zemi, co vábí jako žena,
     bílou, krásnou, podivnou,
     co nikdo nepoznal.

  1. Lodi probíjí se vpřed tou ledovou tříští,
     v očích mužů odráží se dobrodružství svit,
     je těžké předpovědět co přinesou dny příští,
     tam za polární kruh my všichni dále chceme jít.

  R: Já možná najdu v ledu ráhna Franklinových lodí,
     co leží dole v hlubinách tak temně ledových
     a než se ledy zvednou já pomodlím se jednou
     za čest a slavnou památku těch mužů statečných.
     
  R: Já možná najdu v ledu ráhna Franklinových lodí...

  2. Průlivy už mizí, ta zem je náhle cizí,
     objevují se už stíny noci polární,
     bouře hučí plání, zem vetřelcům se brání
     a námořnický kabáty před mrazem nechrání.

  R: Já možná najdu v ledu ráhna Franklinových lodí

  3. Led lodní trupy drtí a anděl bílé smrti
     do dobrodruhu ráje zve teď ve tmě poslední
     a posádky to vědí že zpátky cesty není
     a duši bohu poručit je rozkaz poslední

      D                    G 
  1. Pojďte blíž, ať můžu začít hned 
         A7               D 
     o plavbě daleké vám vyprávět, 
                        D7     G   D 
     tak poslouchejte, takhle začíná 
         A7                D 
     ta veliká pouť sira Franklina. 
 
  2. Až do království moří polárních, 
     kde jekot vichru zní jak ďáblův smích 
     a ruka k hlavni pušky přimrzá, 
     kdo stopu ztratil, sotva šanci má. 
 
  R: Je na severozápad cesta zlá 
     a hroby ledovými značená, 
     na kříže už nikdo nemá sil 
     vyrýt jméno, datum, dlouhý cesty cíl. 
 
  3. A tak se plaví, často mění směr 
     u břehů grónských přímo na sever 
     a zase na jih, kolik jenom dnů, 
     Davisův průliv, ostrov Baffinův. 
 
  4. Tam někde v dáli, tam je domov můj, 
     tam je má země, bože, při mně stůj. 
     Já se tam vrátím, tohle dobře vím, 
     přes moře arktický se přeplavím. 
 
  R: Je na severozápad... 
 
  5. Tak jako přízrak, kterej děsí nás, 
     dvě mrtvý lodi - Terror, Erebus, 
     těm mrtvejm lodím vichr silou svou 
     ze stěžňů serval vlajku anglickou. 
 
  6. Čas běží, tohle každý dobře zná, 
     ten příběh, to je kniha zavřená. 
     Ten příběh mužů, jejichž vyznání 
     je pouť za bílou hvězdou polární. 
 
  R: Je na severozápad...  

  R: Terranova a s pytlem gratulací,
     poslal je král poslal je parlament.
     Terranova se pro svý muže vrací.
     Proráží led kurs jižní kontinent.
     
  1. Pět jich bylo, sáně táhli k jihu vánicí
     na jižní pól, na jižní pól,
     unaveni zaměřili vlastní pozici,
     zítra už pól, náš jižní pól.
     Na druhý den odpoledne našli malý stan.
     A dopis toho co tam došel dřív.
     Nezbylo než chytit se těch pěti zmrzlých lan.
     A za zády mít vytoužený jih.
     Každé ráno nohy rvát do ledových bot.
     Oates, Bowers, Evans, Wilson, Scott.

  R: Terranova a s pytlem gratulací...

  2. Pět jich bylo na sever když táhli vánicí,
     kdepak je pól, ten jižní pól?
     Ještě živí ale i tak umírající
     ztratili cíl, prokletý pól!
     Nejdřív došlo na Evanse pak Oates musel jít,
     třem zbylým došlo jídlo čaj i líh.
     Ty muže, kteří Antarktidu chtěli pokořit
     navždy pohřbil blizzard, mráz a sníh.
     Ač byli sami, byl tam s nimi celý lidský rod,
     Poslední zemřel Robert Falcon Scott.

  R: Terranova a s pytlem gratulací,
     poslal je král poslal je parlament.
     Terranova se k pěti vdovám vrací
     a za ní bouří jižní kontinent.