Putování k Soví jeskyni (5. - 10. června 2010)

O patnáct kilometrů dál k západu, kolem Hřenska a Pravčické brány, se turisté jen rojí, ale na opačném konci Českosaského Švýcarska, v severním cípu Jetřichovických stěn, nepotkáte za den živou duši. Ani na značené cestě! Kdo odbočí z vyšlapané stezky do kaňonu nebo na náhorní rovinu, uvidí spíš lišku, jelena nebo muflona než člověka.

V tomhle bludišti pískovcových skal je kdesi skryta Soví jeskyně. Kdo tu jeskyni najde, získá zvláštní schopnost. Bude rozumět lesním zvířatům, ptákům, stromům i květinám...

Podle pověsti musíte vyjít z Ještědu, a ten je o pár desítek kilometrů dál na východ. Celou cestu až k Soví jeskyni máte vykonat pěšky, nikde nesmíte popojet vlakem ani autobusem. A to není všechno. Po celou dobu, co putujete, smíte jíst jen ta jídla, která si sami uvaříte. Všechny noci máte přespat v přírodě. I kdyby sebevíc lilo, nesmíte nocovat v obydleném stavení, můžete mít jen stan, uchýlit se za nepohody do jeskyně nebo přespat v seníku. To jsou důležité podmínky, které nesmíte porušit.

Miloš Zapletal: Soví jeskyně

Příběh o Soví jeskyni jsem četla před několika lety. Jak čas plynul, touha vydat se po stopách hrdinů tohoto příběhu byla stále silnější. Pomalu ve mně zrál plán cesty. Studovala jsem staré mapy i internet. Plánovala. Okamžik, kdy jsem s usárnou na zádech vyšla z domu s cílem nalézt Soví jeskyni, však nastal až týden před mými devatenáctými narozeninami. Naposled jsem se tedy rozloučila s příbuzenstvem, zamáčkla slzu a vyrazila vstříc dobrodružství...

Bylo to nezapomenutelné putování opuštěnými kraji, kdy jsem poznávala lépe přírodu i sebe sama. Spatřila jsem docela zblízka plno zvířat, která jsem jindy viděla jen mihnout se v dáli či dokonce pouze na obrázku v atlasu. Poznala jsem, co je to svoboda; chvíle, kdy se nemusím za ničím honit či či spěchat za pochybným cílem. Zažila jsem však také pocit odpovědnosti, že když něco neudělám já, tak to prostě nebude. Začala jsem si vážit dobrých lidí, se kterými jsem mohla prohodit několik slov, často jediných za ten den.

A když jsem po týdnu, v den svých narozenin, stanula před bájnou Soví jeskyní, cítila jsem, že jsem trochu jiná, než když jsem se z Ještědu rozhlížela do kraje. Že jsem zase o kus dál.

Poslyšte nyní, jak probíhalo moje putování:

1. DEN PUTOVÁNÍ


Ještěd – Světlá pod Ještědem – Skalákovna – Čertova zeď – Těšnov – Osečná – U Lesovny
Celkem: 37 km

2. DEN PUTOVÁNÍ


Mohyla letců – viadukt v Novině – Sloní kameny – Krkavčí skály – Popova skála
Celkem: 30 km

3. DEN PUTOVÁNÍ


Loupežnický vrch – Petrovice – Jablonné
v Podještědí – Skála smrti – Svitava
Celkem: 34 km

4. DEN PUTOVÁNÍ


Svojkov – Modlivý důl – Sloup – Kamzičí studánka – Klíč – Lesní divadlo Mlýny
Celkem: 27 km

5. DEN PUTOVÁNÍ


Křížový buk – Zlatý vrch – Studenec – Pavlino údolí – Jetřichovice – Mariina skála
Celkem: 23 km

6. DEN PUTOVÁNÍ


Šaunštejn – Hluboký důl – Hadí pramen – Kyjovské údolí – Soví jeskyně
Celkem: 33 km

Fotogalerie z akce: http://kawi.rajce.idnes.cz/Putovani_k_Sovi_jeskyni_4._-_11._cervna_2010