Zajímavosti ze skal

Nadpis této sekce může být trochu matoucí. Rozhodně jím nechci říci, že místa uvedená v ostatních kapitolách by nebyla zajímavá, to rozhodně ne. Spíše je jedná o místa, která nemohu uspokojivě zařadit do jedné z kategorií či mi přišla něčím zcela výlučná.

Stopy lidské činnosti zde nejsou nikterak staré, nanejvýš pár desetiletí, a většinou vznikly dílem trampů, skautů a podobně laděných lidiček. Mnohdy se takovým místům v těchto kruzích dostalo i jistého bájného nádechu a málokdo věděl, kde je přesně hledat. A tak ani já to nebudu prozrazovat, vždyť takové hledání (a mnohdy nenalézaní) je zážitek k nezaplacení.

„Indiánské pohřebiště“ a jiné skalní svatyně

Kdesi, ukryta v hloubi skal a přístupná jen úzkými plazivkami plnými písku, nachází se nejedna drobná i větší „indiánská“ svatyňka. Kdysi zdobena mnohými totemy, vyřezávanými soškami či pestrobarevnými náramky z korálků; dnes světlo baterky dopadá na několik trouchnivějících zbytků na zemi, rozpadající se kůže náramků a vše to sledují prázdné oči kamenných hlav... Přesto se člověka v podzemní prostoře zmocňuje jakási až posvátná bázeň a přemýšlí, zda je ještě někde místo, které zůstalo „moderní“ civizací a zubu času ušetřeno.. Snad... Možná... Nezbývá než hledat... A toulat se dál skalami.

Svatyně Modré hvězdy

Na začátku to byl podivuhodný citát, který jsem spatřila na jedné fotce. Potom se z paměti začal vynořovat příběh o skautském oddíle Modré hvězdě, který jsem kdysi četla. A s těmito vzpomínkami se začaly mísit vzpomínky novější na toulání po pískovcích. Leccos se mi zdálo povědomé... A tak jsem s knihou v ruce vyrazila do skal a šla podle popisu v ní obsaženém. A hle - vše bylo přesně jako v knize, nic nechybělo. A já jen nevěřícně zírala kolem sebe a ve Svatyni se mé oči dlouho vpíjely do onoho nápisu, který mě tak zaujal...

Soví jeskyně

„Kdo bludišti pískovcových skal nalezne Soví jeskyni, získá zvláštní schopnost - bude rozumět lesním zvířatům, ptákům, stromům i květinám...“ Příběh Miloše Zapletala o putování tří kluků z Ještědu k Soví jeskyni v Českém Švýcarsku je docela známý. A našli se i mnozí, co, inspirováni knihou, na onu cestu vyrazili. Mezi nimi i já. A tak jsem na vlastní oči spatřila místa popisovaná v knize, nová nacházela. A Soví jeskyně? Nalézt ji mi dalo práci přímo obrovskou, ani jsem nevěděla, jak může přesně vypadat. Cedulky, zápisník, trampská camrátka, všechno odvál čas a vyhlášení Národního parku. Když jsem pak ale doma na internetu nalezla množství fotek onoho místa i s GPS souřadnicemi, pocítila jsem trochu zklamání. Ale přece jen... Kousek od skutečné Soví jeskyně se nachází ještě díra jiná, o mnoho menší, řekněme Soví jeskyňka. A tu nenalezl jen tak někdo... Já ale ano.