Hradiště Vladař

Co že je to ten Vladař? To je takovej hezkej kopec a na tom kopci je hradiště...
Bylo vybudováno někdy v době bronzové, 2000 let před naším letopočtem. Svůj největší rozkvět zřejmě zažilo v 6. - 4. století př. Kr., na přelomu starší a mladší doby železné.

Poloha lokality

Hradiště Vladař se nachází na stejnojmenné stolové hoře (693 m. n. m.) na k. ú. obcí Vladořice a Záhořice v okrese Karlovy Vary v západních Čechách. Hora je nápadnou dominantou Vladařské vrchoviny, která tvoří jižní část Žlutické vrchoviny. Na severu a severozápadě ji obtéká řeka Střela, do níž se přímo pod hradištěm vlévá bezejmenný potok tekoucí od jihozápadu. Od údolí Střely dělí akropoli hradiště převýšení 230 m. Geologické podloží je tvořeno převážně čedičem.

V okolí se nachází několik sekundárních ložisek zlata a je velice pravděpodobná jejich souvislost s významnými lokalitami mladšího pravěku.

Pozdně halštatské až časně laténské Lokality v okolí Vladaře

Ve vzdálenosti 6 km od akropole Vladaře se nachází pozdně halštatské hradiště na Jezerském vrchu na k. ú. Podštěly. Na stejném katastru, 4 km severozápadně od Vladaře, bylo též v prostoru cihelny odhaleno pozdně halštatské a časně laténské rovinné sídliště. Těžba v cihelně zde v roce 1964 zničila 20 sídlištních objektů. Podařilo se tehdy zachránit a zdokumentovat pouze fragmenty keramických nádob z jedné kulturní jámy.

4,5 km jižně leží obec Novosedly, na jejím území byl učiněn nález pozdně halštatské soudkovité nádoby, pravděpodobně ze zničeného žárového hrobu - na dně se totiž našly drobné spálené kosti. Bližší nálezové okolnosti nejsou známy.

Ve větší vzdálenosti, 8 km jihozápadně, najdeme rozsáhlé pozdně halštatské až časně laténské pohřebiště v Manětíně – Hrádku. Zdokumentováno bylo zde 228 hrobů. Další pohřebiště se rozkládá 11,5 km severozápadně na k. ú. Sovolusky se 31 plochými žárovými hrobů z pozdní doby halštatské.

2,6 km severozápadně od Vladaře, na k. ú. Chyše, se též nachází opevněná poloha na ostrožně nad Střelou, snad náležejí období pozdně halštatskému.

Historie bádání na Vladaři

Výrazného opevnění Vladaře si všímá ve své kronice již Václav Hájek z Libočan. V devatenáctém století je lokalita zařazena mezi významná pravěká hradiště. Přesto delší dobu unikala bližší pozornosti archeologů a nebyl zde proveden žádný větší systematický výzkum. Nacházeny byly pouze ojedinělé nálezy při náhodných povrchových sběrech a drobných sondážích. Zato však byla lokalita opakovaně poškozena hledači s detektory kovů.

Situace se změnila až v roce 2002, kdy lokalitu začal zkoumat Archeologický ústav Akademie věd ve spolupráci (M. Chytráček, P. Pokorný) se Západočeskou univerzitou v Plzni (L. Šmejda, L. Janíček), Krajským muzeem v Karlových Varech (J. Klsák) a občanským sdružením Vladař. Tento výzkum, probíhající i v následujících letech přinesl mnohé zajímavé poznatky nejen o osídlení na Vladaři, ale také o vývoji okolní krajiny.

Popis lokality

Celková rozloha hradiště činí 115,3 ha. Vyznačuje se mohutným systémem opevnění, které zasahuje až k samému úpatí hory a vytváří jeden uzavřený celek, složený z několika samostatných opevněných areálů – akropole a vícenásobně členěného předhradí.

AKROPOLE

Akropole se nachazí v nejvyšší části hradiště, které poskytuje rozhled do všech stran. Má rozlohu přibližně 13,4 ha a obepínalo ji opevnění o délce 1675 m, které je dnes patrné v podobě valů z velkých čedičových bloků. Vnitřní plocha zahrnuje dvě vyvýšeniny, severní (693m) a jihozápadní (688m). Návrší kolem kóty 688 bylo možná v rámci akropole zvlášť vyčleněno, ale je těžké rozlišit stopy možného opevnění od středověkých a novověkých teras.

ŘEZ OPEVNĚNÍM AKROPOLE

V srpnu 2003 byl proveden 19 m dlouhý řez severním obvodovým opevněním akropole, který byl položen v místě novodobého poškození valu. Dokumentován byl profil pří západním okraji sondy.

Sídlištní vrstvy přiléhající k vnitřní straně opevnění obsahovaly nálezy z mladší pozdní doby bronzové, pozdní doby halštatské a časně laténské. Předpokládá se proto několik na stejném místě zakládaných hradeb. V řezu bylo rozpoznáno pět takových stavebních fází opevnění. Radiokarbonové datování umožnilo zařadit nejstarší fázi na přelom starší a střední doby bronzové a předposlední, čtvrtou, fázi na sklonek časné doby laténské. Pátá stavební fáze pak podlehla mohutnému požáru, jak prozrazují roztavené čedičové bloky s otisky dřeva. Mezi kameny byly také nalezeny zlomky keramiky z pozdní doby laténské, ale nelze však určit, zda sem keramika dostala během stavby hradby nebo propadla mezerami mezi kameny v již dávno zničeném opevnění.

BRÁNY

Po strmých svazích vedly na akropoli 3 nálevkovité brány, jejichž ramena se stáčejí do vnitřní plochy.

Brána A se nachází na západním svahu akropole při horním vyústění přírodního žlebu, do nějž se sbírá několik dodnes dochovaných úvozových cest. Křídla brány tvořily kamenné valy. Před bránou byl předsunutý až 25 m široký příkop. Cesta k bráně tak musela vést v úrovni dna tohoto příkopu a na severní a jižní straně ji navíc chránily dvě výše položené, zvlášť opevněné oválné plošiny se strmými svahy.

Brána B se nachází se v severní části akropole a její umístění je stejně jako u brány A v široké terénní proláklině, jíž prochází přístupová cesta ze severního svahu. Před vstupem na severním svahu není patrný žádný předsunutý příkop. Tento vstup je ale navíc chráněn hradbou z vnitřní strany akropole.

Brána C je třetím vstupem na akropoli, z jižní strany. Cesta k bráně vedla od jihozápadu podél dnes již špatně zřetelné fortifikace ve svahu, která má podobu souvislého pásu menších kamenů a spojuje opevnění předhradí s opevněním akropole.

NÁDRŽ NA DEŠŤOVOU VODU

Uprostřed náhorní plošiny Vladaře, v nejnižším místě akropole, se nachází uměle vyhloubená nádrž oválného tvaru, sloužící cisterna k zachytávání dešťové vody, o délce 45 m, šířce 30 m a hloubce 2,8 m.

Vybudována byla někdy před rokem 400 př. Kr. – z tohoto období pocházejí nejstarší vrtvy na dně nádrže. V její výplni je uložen nepřetržitý záznam soužití člověka a okolní přírody v posledních asi 2400 letech.

Průzkum nádrže byl zahájen několika vrty v roce 2002 a pokračoval položením sondy na místě původních vrtů v roce 2004. Při paleoenviromentálním výzkumu uloženin z nádrže se za pomoci řady přírodovědných metod (pylová analýza, analýza rostlinných makrozbytků včetně zbytků dřeva, chemická analýza, rozbor zbytků vodních organismů – řas a korýšů, radiokarbonové datování) podařilo podrobně popsat a chronologicky upřesnit historii osídlení na Vladaři.

Osídlení zde zažívalo největší rozkvět v 5. – 4. stol. př. Kr. Před rokem 200 př. Kr. byla ovšem plošina stolové hory po ničivém požáru částečně a na přelomu letopočtu zcela opuštěna. K novému využití prostoru bývalého hradiště došlo až na rozhraní raného a vrcholného středověku. Prostor vrchu obehnaného mohutnými příkopy a valy byl využíván i středověkými a novověkými vojsky, jak dokládají i písemné zprávy. Přímo v areálu hradiště se také nachází ves Záhořice, jejíž obyvatelé dříve celý areál kromě nejprudších svahů využívali pro zemědělskou výrobu.

SONDY NA AKROPOLI

V prostoru akropole bylo také položeno několik sond, zvláště v místech poškozených nelegálními výkopy hledačů s detektory kovů. Plošně nejrozsáhlejší sonda 1 byla položena v roce 2004 v severovýchodní části akropole a v následujích dvou letech postupně rozšířena o další sektory.

NÁLEZY Z AKROPOLE

Nálezy získané povrchovými sběry a drobnými sondážemi tvoří především keramický materiál, který lze zařadit již do mladší a pozdní doby bronzové, a především do doby halštatské a časně laténské. Nalezena byla též keramika z mladší a pozdní doby laténské, ojediněle i z doby hradištní. Z kovových předmětů je zajímavý pozdně laténský meč v železné pochvě nalezený v jihozápadním nároží akropole.

Ojedinělý nález představuje litá bronzová plastika ve tvaru stylizované mužské postavy s přilbou typu Negau. Nález byl učiněn náhodně počátkem 50. let 20. stol. ve vyhozené hlíně v prostoru menší plošiny za bránou A. Výška předmětu je 5 cm, třetinu jí tvoří hlava. Ruce zcela chybějí. Tělo přechází do jediné nožky se špičatou botou se středovou rýhou na přední straně. Na zadní straně z figurky vystupuje čtyřhranný masivní kolíček, který dokládá někdejší upevnění plastiky kónicky tvarovaný předmět, kterým byla pravděpodobně dřevěná pixida stojící na třech takto utvářených nožkách. Původ figurky se předpokládá v severní Itálii, kde vznikla podle etruských předloh.

PŘEDHRADÍ

Přehradí se nacházelo na severním, severozápadní a západním úpatí Vladaře. Rozkládá se na ploše 98,8 ha. Hlavní obvodové opevnění tvoří především dva široké paralelní příkopy, v některých úsecích doplněné valem na vnitřní straně. Příkopy jsou od sebe vzdáleny 7 – 12 m. Jejich šířka se pohybuje mezi 15 a 20 m. Vnitřní prostor předhradí je rozčleněn systémem valů a příkopů na čtyři oddělené plochy propojené branami.

I. plocha předhradí (13,3 ha) je vymezena na severu a severozápadě hlubokým příkopem a valem, který se na východní a severozápadní straně napojuje k opevnění akropole. Vstup umožňuje brána G, kterou prochází cesta směřující dále k bráně B na akropoli.

II. plocha předhradí (6,9 ha) se nachází v pravoúhlém severovýchodním nároží, ohraničeném mohutnými obvodovými příkopy předhradí. Přístupová cesta sem směřuje od řeky Střely, prochází dnem širokých obvodových příkopů a míří do brány F, spojující plochu II s plochou III.

III. plocha předhradí (41,6 ha) je největší plochou přehradí, nalezájící se v jeho centrální části. Val, který ji ohraničuje, je na čtyřech místech přerušen bránami, označenými písmeny D, E, F a G.

Brána D se zachází na západním svahu, má klešťovitě formovaná křídla a prochází jí cesta směřující k bráně A na akropoli. Dalším vstupem je brána E jíž prochází široký a hluboký úvoz cesty, která rovněž probíhá vnějším obvodovým přípokem. Vnitřní příkop v místě brány chybí. Od údolí Střely jsou patrné četné zaniklé cesty směřující k bráně. Tato brána byla nejspíše hlavním vstupem do opevněného sídla.

Brána F spojuje III. plochu předhradí s plochou II., vede od ní dlouhý úvod do prostoru III. části. Brána G pak tvoří spojení I. a III. plochy hradiště.

IV. plocha předhradí (15,2 ha) je situována na západní straně a vyplňuje prostor mezi obvodovými příkopy vnějšího opevnění a západním valem III. plochy předhradí. V nejsnadněji přístupném úseku na jihozápadě je hlavní obranná linie, tvořená dvěma příkopy, ještě zesílena vnitřním valem.

Na vnější straně obvodových příkopů se navíc nachází opevněné předpolí (3,1 ha), chráněné valem v úseku 500 m.

ŘEZ OPEVNĚNÍM PŘEDHRADÍ

Jižní úsek obvodového opevnění předhradí protíná novodobá lesní cesta, která zde porušuje oba příkopy i vnitřní val. Při geodetickém zaměřování lokality v roce 2002 se podařilo začistit bok cesty a dokumentovat řez vnitřním valem v délce 25 m a maximální výšce 3 m. V jádru konstrukce byla odkryta 230 cm široká zeď, stavěná z nasucho kladených, velkých, převážně čedičových kamenů. Hradební zeď se zachovala do výše 100 cm a k její vnitřní straně přiléhal více než 8 m široký násep. Výzkum ukazuje na nejméně tři stavební fáze tohoto opevnění, žádnou z nich se však nepodařilo datovat.

VÝZKUM RYBNÍČKU V IV. ČÁSTI PŘEDHRADÍ

V roce 1980 byl na ploše IV. areálu předhradí vyhlouben malý rybníček v místě někdejšího mokřadu. Tyto práce tehdy silně narušily neznámé dřevěné konstrukce, tato skutečnost však byla zjištěna až v roce 2007 na základě výpovědi pamětníka. Na břeh rybníčku byla proto v létě 2007 položena sonda, která odkryla spodní část zvláštní stavby z pečlivě opracovaných dubových hranolů obdélníkového průřezu. Její roubená konstrukce vytvářela několik provázaných komor. Dno bylo vydlážděno říčními valouny. Geofyzikální měření naznačilo existenci obdobných konstrukcí také v širším okolí rybníka. Do dnešních dnů se dochovaly jen díky vlhkému a jílovitému prostředí. Z jedné z komor byla nalezena i relativně dobře dochovaná část jemně pletené ošatky o rozměrech asi 35 x 25 cm.

Radiokarbonové datování zařadilo dubové fošny do poměrně širokého okruhu 8. – 4. století př. Kr. Dendrochronologické datování pak tyto údaje zpřesnilo. Byly rozlišeny dvě skupiny dřevěných konstrukcí. Pro jednu byly použity relativně mladé a rychle rostoucí stromy pokácené nedlouho po roce 480 př. Kr., komory přímo porušené hloubením rybníčku pak byly zhotoveny ze starých a pomalu rostoucích dubů, pokácených někdy po roce 463 př. Kr.

Protože se nejsvrchnější část konstrukce nedochovala, je těžké určit, k čemu stvaba sloužila a jak dlouho. V jedné z uloženin nad konstrukcemi byly nalezeny uhlíky, datované do 10. století, které dosvědčují, že v této době byla stavba již zničena a pod úrovní tehdejšího terénu.

V prostoru dnešního rybníka se dříve nacházelo prameniště, je proto možné, že konstrukce mohly složit ke zpevnění podmáčeného svahu, být využity pro stavbu domů či soustavu studní a nádrží. Nejpravděpodobněji se jeví poslední verze. Vydřevěné nádrže tohoto stáří však nemají ve středoevropském prostoru zatím přesné obdoby, svojí podobou se blíží mladším situacím dokumentovaným v Německu, které lze zařadit do 2. století př. Kr.

Vodní zdroje měly v pravěku velký strategický i kultovní význam, což dokazuje i umístění celé situace v silně opevněném prostoru na úpatí stolové hory.

Závěr

Výzkum opevnění předhradí i akropole ukázal, že rozlehlý areál vznikal postupně a v delším časovém období. Nejstarší pozůstatky fortifikací pocházejí zřejmě již z průběhu doby bronzové. V 6. a 5. stol. př. Kr. bylo nejspíše starší zaniklé opevnění obnoveno a pravděpodobně došlo i k podstatnému zvětšení celé pevnostní soustavy.

Bronzová nožka pyxidy z 6. – 5. stol. př. Kr. nalezená na akropoli se řadí k prestižnímu zboží, které v pozdní době halštatské a časné době laténské putovalo z antického Středomoří na dvory aristokracie severně od Alp.

Opevněný areál na Vladaři s bohatými výskyty zlata v okolí se v 6. a 5. stol. př. Kr. zřejmě stal významnou sídelní aglomerací a vyvýšená akropole, obehnaná mohutnou hradbou, mohla plnit úlohu centrální rezidence elity, udržující dálkové kontakty s regiony jižně od Alp.

Taková velká nadregionální sídla, jakým Vladař nejpíše byl, mohla mít své rozlehlé svatyně ovládající kult a byla zde zřejmě i místa, kde se odehrávaly nákladné slavnosti doprovázené různými zápasy a závody. Jako sídelní, obchodní a řemeslná centra plnila úlohu kmenových středisek a do určité míry se podobala pozdějším oppidům.

Existenci možného pozdějšího oppida na Vladaři se zatím nepodařilo potvrdit, ač se zde nalezly artefakty z pozdní doby laténské. Na základě výsledků paleoenviromentálního výzkumu nádrže na akropoli se však spíše zdá, že v této době již osídlení Vladaře pomalu ustupovalo.

Zkrátka, tvrzení, že na Vladaři byli Kelti a jistě se tam dělo něco děsně záhadnýho, není až tak úplně vystihující. Historie Vladaře je totiž mnohem pestřejší. A na jeho jisté tajemnosti, s níž mlčky shlíží do okolní krajiny, mu to ale neubírá - ba spíše naopak. Je to svědek dávné minulosti kraje a když budeme pozorní a vnímaví, můžeme její ozvěny zaslehnout...

Použitá literatura

CHYTRÁČEK, M. – ŠMEJDA, L. 2005: Opevněný areál na Vladaři a jeho zázemí. K poznání sídelních struktur doby bronzové a železné na horním toku Střely v západních Čechách. AR 57, s. 3 – 56.

CHYTRÁČEK, M.. – DANIELISOVÁ, A. – POKORNÝ, P. – ŠMEJDA, L. 2010: Komplexní výzkum pravěkého hradiště na stolové hoře Vladař. Živá archeologie 11, s. 45 – 50.

POKORNÝ, P. – SÁDLO, J. – KAPLAN, M. – MIKOLÁŠOVÁ, K. – VESELÝ, J. 2005: Paleoenvironmentální výzkum na Vladaři. AR 57, s. 57 – 99.

ŠMEJDA, L. – CHYTRÁČEK, M. – POKORNÝ, P – KOČÁR, P. 2010: Nové poznatky z výzkumu hradiště Vladař u Žlutic, okr. Karlovy Vary. In: KRIŠTUF, P. – VAŘEKA, P.: Opomíjená archeologie 2007 – 2008. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, s. 46 – 53.