Vzducholoď Italia

Motory hřmí bělostnou pustinou,
temný stín na ledu se odráží,
šestnáct můžů s úspěchu vidinou,
míří tam, kam málokdo se odváží.

Již nalézají ten bod severní,
utopený v nekonečných krách,
Viva l'Italia! a přípitky zní,
kdo připustí si pochyby a strach?

Jak málo od úspěchu dělí pád
stoupat k oblakům či v ledu věčně spát?

Tu prudká vichřice se ozývá,
svoji moc Sever najevo dává,
led, mlha a váha náhle přebývá,
a země, ta stále blíže mává.

Náraz, výkříky, zní tu sténání,
vzducholoď mizí v nebe polární,
opustíc muže své znenadání,
kdo ví, kolik jim žití zbývá dní.

Jak málo od úspěchu dělí pád
stoupat k oblakům či v ledu věčně spát?

Celý svět teď na oblohu zírá,
v éteru chytá tóny rádia zpráv,
avšak generál, ten si nevybírá,
vrátit se první a živ, ač ne zdráv.

V Arktidě osm můžů splatilo daň
další pokus zachránit život stál,
ale odpustit soku a zemřít zaň,
dokázal jen sám jižních plání král.