Dětské básničky

Několik drobných rýmovaček, které jsem složila, když mi bylo kolem desíti nebo jedenácti let. S první z nich jsem tenkrát vyhrála nějakou literární soutěž. A pokud se vám něco zdá inspirované jiným autorem, není to podobnost čistě náhodná...

Ptáci

Ptáků je u nás spousta,
ukusuji z chlebu sousta.
Mlasky, mlasky, mlask,
na poli klape dlask.
Na staré zátce z korku
vidím sedět sýkorku.
V okolí je mnoho budek,
na jedné sedí dudek.
Na silniční ukazatel
posadil se starý datel.
Tenhle malý ptáček
to je přece náš špaček.
Na dvorku je jepice,
sezobla ji slepice.
Nad lesem je poštolka,
u louky lesní školka.
Již brzy zrána
kráká na stromě vrána.
Ptáků je u nás moc,
na les se snáší noc.

Žáby na rybníce

Žáby pod ledem se domlouvají,
že zjara jak slavíci zpívají.
Mrazy přešly,
jarní dny nadešly.
Ledy roztály,
žáby v rybníce zas kvákali.

Ponaučení:
Neslibuj to co splnit nemůžeš,
sobě i jiným tak pomůžeš.

Týden

V neděli nic nedělej,
v pondělí pár peněz vydělej.
V úterý tak a tak,
ve středu ti ujede vlak.
Ve čtvrtek vydělej taky,
v pátek ti ujedou tři vlaky.
V deštivou sobotu
utopíš v bažině botu.

Hodně štěstí

Nesnaž se bráti
jiným jejich štěstí.
Mohou ti také dáti
do nosu pěstí.

Vlk a beránek

V parný horký den
šel beránek ven.
Krůček po krůčku
přišel k potůčku.
Jak tak u potoka stojí,
vidí, že se v lese hýbe chvojí.
Z lesa vlk vyskočí,
k beránkovi pokročí.
Vlk chce beránka na oběd,
ale nepopadne ho hned.
Beránkovi práva dáti hodlá,
i když jeho povaha je podlá.
Tak beránkovi řekne,
myslí, že se toho lekne:
„U mého potoka stojíš,
mou vodou se napojíš.
Jak se tu napájíš,
svým rypákem špinavým mi vodu zakalíš.“
„Že ti vodu zakalím,
když deset metrů po proudu stojím.
Voda k tobě přece nedoteče,
proti proudu nepoteče!“
Vlk má nápad nový,
beránek si v trávě hoví:
„Beran na mě zaútočil,
jen co jsem se k němu pootočil.
Tento beran zde stojí teď,
proto si ho dám na oběd!
Před třemi roky to bylo,
v tu dobu pole klasy se zalilo.“
„Nechej si těch pohádek,
já jsem tříměsíční beránek!“
Vlk to zkouší znovu,
beránek si vysmátě stojí v pohovu:
„Ovčáci mě od stád zahnali
ani ovci mi nedali.“
„Neměl jsi, ty ovce krást,
měls je nechat v klidu pást.“
„Jsi vinen hned,
už jen proto, že tě chci na oběd!“
Vlk beránka popadl,
napil se a beránkem zajedl.

Ponaučení:
U silnějšího je slabší vždycky vinen.