Pár slov o mně

Kolik nás bloudí, co neumí za okny stát,
mladí i staří, a všichni maj společnej cejch,
že dovedou krásu jen očima do dlaní brát,
když slunce pálí, i když začne do kytek lejt.
Dál na hřbetě táhnu svůj děravej stan,
navlhlou deku a svetr, co navečer zmok',
kam se to vláčím a co z toho mám,
slyším, jak šeptaj': Ta holka je nějakej cvok...

Roháči, z písně Holka cvok


Kdo jsem?

Vandrák, asociál a hazardující šílenec. Též člověk snažící se ctít mnohdy dávno zapomenuté zásady a tradice, milující svobodu a tóny kytary, světlo ohně i temnotu podzemí. Věčně na cestách a s touhou po dálkách v očích.

A něco trošku podrobnějšího?

Mé jméno je Iva Pohunková, ale za svobodna jsem nosila příjmení Kapounová. Spíše však slyším jednoduše na Kawi. KawiNarodila jsem se v červnu 1991 v Brně, kde jsem i něco přes dvacet let žila (což mi nebránilo po několik let vyrážet skoro každý víkend na vandry přes půl republiky - do pískovců v okolí České Lípy). Nyní bydlím v Praze, kousek od Vltavy - anebo možná spíše ve vlaku mezi Prahou a Brnem (a byť je to z Prahy do skal blíž, člověka lákají i jiné směry, co byly z Brna už moc vzdálené, a pískovce zanedbává).

Odmaturovala jsem na Biskupském gymnáziu v Brně a nyní pátým rokem studuji Archeologii na Masarykově universitě. Nelákají mě ani tak daleké pyramidy či neznámé chrámy utopené v exotické džugli (jak si mnozí povyslovení názvu oboru Kawimyslí), jako spíš minulost a paměť míst, kterými každodenně procházím. Rovněž se zajímám o vztah člověka k podzemí a pískovcové krajině v dobách minulých i současných.

Často se potuluju někde po venku, někdy s usárnou, někdy jen s dekou smotanou přes rameno. Nazvěme to třeba trampingem, ač na tomto označení netrvám. Přesto se k trampingu hlásím třeba tím, že jsme s s kamarády založili trampskou osadu - říkáme si Tuláci podzemí. A pak jsu ještě ve volnějším spolku trampů kolem jednoho hezkého místa na Kokořínsku - ve Sdružení Sovího hradu.

Občas se pohybuji též ve skautských, foglarovských a jiných podobných kruzích - mezi lidmi, co mají rádi Kawitřeba přírodu nebo malebná zákoutí historických měst (prostě romanticky založené duše) a kteří chtějí dělat něco užitečného pro své okolí a lidi v něm žijící.

Zajímám se o hodně věcí, z nichž mohu zmínit historii, pověsti, cokoliv záhadného, tajemného
a nevysvětlitelného, podzemí, šifry, táboření, cestování a dopravu, zvláště pak železniční.

Jak jsem již naznačila ze začátku, mám doma šikovného muže, známého pod jménem Jan Pohunek či přezdívkou Přebral, a jestli chcete, můžete mrknout i na jeho web.