Sochy a reliéfy vytesané do skal

V mnoha pověstech nalézáme motiv zkamenění. Možná jen pohádkové vyprávění, nicméně, když se vypravíme někam do skal, nejlépe pískovcových, nalezneme mezi množštvím starých i novějších nápisů také umně provenené reliéfy či přímo postavy lidí a zvířat vystupující ze skal. Jde o díla dávných umělců či snad zde někoho stihla tvrdá kletba, která ho v kámen proměnila?

Často při svých toulkách na taková místa narazím. Většinou jen náhodou, i když na mnohá vede i turistická značka. Tato místa pro mě představují pěkné propojení lidského světa a přírody, dávného i současného světa. Vždy přemýšlím čí ruka hodiny, dna a snad i roky tesala své dílo tam v hloubi skal. Jaké pohnutky ho k tomu vedly? Kde k tomu sebral tu obroskou trpělivost? Naplňují mě pokorou daleko víc než zdobný chrám plný množství daleko propracovanějších soch. Snad proto, že chrám přírody je větší než všechny chrámy světa...

Několik ukázek skalního sochařství

Jiný než vlastní zdroj fotek: 1 (Ronny), 2 (Netopejr), 3 (Netopejr), 9 (Cryptid), 10 (Cryptid)

Zeď kamenných hlav

Obec, okres, kraj: část obce Hvězda, Blíževedly, Česká Lípa, Liberecký kraj
Typ: pískovcový reliéf

V jednoum koutě skal se ukrývá místo, kde je na poměrně malé ploše vytesáno množství různých rozšlebených hlav a hlaviček... A vypadá to vskutku zajímavě.

Národní památník odposlechu

Obec, okres, kraj: Lipnice nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Vysočina
Typ: jiný skalní reliéf

Památník má tři části tesané přímo do svahů okolních lomů - Bretschneiderovo ucho, Zlaté oči a Ústa pravdy.

Husitští bojovníci

Obec, okres, kraj: Bořitov, Blansko, Jihomoravský kraj
Typ: pískovcový reliéf
Autor; rok: Stanislav Rolínek; 1927

„Ktož jsú boží bojovníci a zákona jeho...“ Stanislav Rolínek (9. února 1902 - 11. června 1931) byl nadaný sochař samouk, rodák z blízkého Bořitova. Ke konci 20. let 20. století vytesal pomocí hasičské sekerky a poloviny nůžek na stříhání ovcí tento skalní reliéf znázorňující Jana Husa, Jana Žižku a Prokopa Holého. Sochy byly v roce 1996 renovovány panem Lietgebem.

Hlava z blanenského lomu

Obec, okres, kraj: Blansko, Blansko, Jihomoravský
Typ: jiný skalní reliéf

V zatopeném kamenolomu u železniční trati do Blanska můžeme mimo nápisů, připomínajících slavné osobnosti, nalézt i tento reliéf vytesaný neznámým umělcem.

Skála smrti

Obec, okres, kraj: Kundratice u Cvikova, Česká Lípa, Liberecký kraj
Typ: pískovcový reliéf
Autor; rok: Karl Beckert, Karl Bundesmann; 1910

Ukryta mezi stromy, na břehu říčky Svitavky, vypíná se skála s trochu pochmurným jménem. Od okolních skal se liší tím, že je v vytesán reliéf, znázorňující výjev z místní pověsti o rytíři a krásné dívce:

„Na skalním ostrohu nad Kunraticemi měl své sídlo rytíř Kun. Byl to hrubý a drsný člověk, který víc, než ve spořádaném životě nalézal zalíbení v bujných pitkách, násilí a utiskování poddaného lidu. Tomuto rytíři se zalíbila krásná a líbezná dcera mlynáře, který žil v malém hospodářství na pokraji lesa. Zbožná, jemná a tichá dívka nechtěla ale ani slyšet o hrubém bezcitném pánovi a vyhýbala se mu, jak jen mohla. Zbožňovala přírodu a velice ráda naslouchala šumění lesních velikánů a pozorovala život malých obyvatel lesa. Jednou právě seděla u vysoké borovice a sledovala čilý život a shon v mraveništi. Byla tak zabrána do této činnosti, že ani nezpozorovala rytíře, který se tu náhle objevil na svém koni. Kun také dívku uviděl, seskočil tiše z koně a snažil se k ní co nejtišeji přiblížit. Dívka ho ale přece jen spatřila a utíkala zděšeně před nenáviděným vládcem kraje. Prchala houštinami, přes močály a rytíř na koni jí byl v patách. Už jásal, že mu jeho kořist neunikne.

Děvče se najednou ocitlo na okraji vysoké skály, pod níž se v mokřinách vinuly meandry Svitavky. Zpátky už nemohlo a za sebou už slyšelo vítězný křik násilníka: „Nyní mi tě ani ďábel nevezme!“. Dívka se v zoufalství odhodlala skočit ze skály dolů. Příroda, kterou měla tak ráda, jí nabídla měkkou náruč koberce rašeliníků a dívce se podařilo z močálu zachránit. S rytířem to ale bylo horší. Ten, když viděl, že mu dívka uniká, vztekle za ní hodil svůj oštěp. Kůň se polekal nenadálého pohybu, smekl se po strmé stěně a pod svým tělem pohřbil v bažině krutého rytíře. Na skále je dosud vidět velký kus, odpadlý po nárazu kopyta a stejně tak i spár pracky ďábla, který rytíře uchvátil za všechny jeho neřesti a loupeže.“